Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sámova říše

Sámova říše vznikla v souvislosti s útoky Avarů (turko-tatarské kmeny). Avarové v 6. století pronikli do Uherské nížiny (Panónie), kde vytvořili centrum své moci a ovládali velké území od Donu ke středními Labi. V 7. století byli Avaři poraženi při obléhání Cařihradu; tohoto oslabení využili Slované žijící na území dnešních republik České a Slovenské, v Panónii a v Alpských zemích a vzbouřili se proti jejich nadvládě.

Slované si zvolili do svého čela franského kupce Sáma. Vytvořili kmenový svaz proti Avarům a proti Franské říši. V roce 631 Sámo porazil Franské vojsko u Wogastisburgu (nevíme kde to je). Velitelem Franského vojska byl Dagobert I. (603 - 639)

Sámo vytvořil velkou říši, vládl 35 let; po jeho smrti se však říše rozpadla. (pís. pramen: Fredegarova kronika Franská). Z pozdější doby nám není mnoho známo, protože neexistují žádné zmínky v jakýchkoliv známých pramenech. Zdrojem nám jsou tudíž jen archeologické nálezy, které potvrzují, že Slované byli zemědělci i řemeslníci, že znali hrnčířský kruh a že stavěli hradiště jako sídla velmožů (např. Valy u Mikulčic).

Jižní Slované

Bulhaři byli méně početní, a tudíž splynuli (asilimovali), přijali slovanský jazyk, zůstalo jim jen jméno. V utváření státu hrálo důležitou roli křesťanství, které přijali i Bulhaři v polovině 9. století.

Na počátku 10. století sem přišli učenci, kněží z Velké Moravy, vytvářejí zde bulharské písemnictví a vytvářejí zde též cyrilici. Jejím základem byla řecká abeceda, vyvinula se z ní azbuka.

V 10. století zažívá Bulharsko svůj rozmach, hlavním sídlem bylo město Pliska. Na počátku 11. století se Bulharsko dostalo pod vliv Byzance, ze kterého se ale na konci 12. století vymanili.

Druhý stát jižních Slovanů vytvořili po roce 850 Chorvaté. Ti se museli bránit Východofranské říši, v polovině 9.století hledali oporu u Byzance. Kníže Tomislav utvořil z Chorvatska království, jehož součástí byla i bohatá Dalmácie. Chorvatská města bohatla obchodem (s It., Byzancí). Největším městem byl Dubrovník (pozd. samostatný městský stát).

Na počátku 12. století uherští králové přinutili chorvatské velmože přijmout jejich nadvládu a Chorvatsko se stalo součástí uherského státu. Chorvaté si však zachovali svůj jazyk (podobný srbštině, užívali ale i latinku), zákony i vlastní šlechtu.

V polovině 12. století si Srbové vytvořili samostatný stát (předtím zůstali pod nadvládou Bulharů, Byznace) a přijali pravoslavné (východní) křesťanství a s ním i slovanský bohoslužebný jazyk a písemnictví.

Východní Slované

Roku 988 kníže Vladimír přijal pravoslavné křesťanství (z Byzance; ve staroslověnštině) - odtud sem přišla i cyrilice. Byzanc měla na východní Slovany kromě náboženského i kulturní vliv (v architektuře se používaly věže cibulovitého tvaru, mozaiky, ikony).

Kyjevská Rus dosáhla svého vrcholu za vlády Jaroslava Moudrého (+1054) v jedenáctém století. Ten pozvedl Kyjev, dal vystavět také velkolepých staveb jako například katedrála sv. Sofie (kyjevská Hagia Sophia). Sestavil též první ruský psaný zákoník zvaný Ruskaja Pravda. Po Jaroslavově smrti došlo k úpadku Kyjevské Rusi, který byl způsoben také Turky, kteří od 11. století ohrožovali obchodní cesty vedoucí přes Kyjevskou Rus (cesty mezi severní Evropou, Byzancí a středním východem).

Ve 12. století se na Rusi vytvořili tři skupiny východních Slovanů - Velkorusové (v centru kolem Moskvy), Malorusové (v jižních oblastech) a Bělorusové (v západních oblastech).

Z dob útoků asijských kmenů na Kyjevskou Rus pocházejí literární památky zvané Byliny (to, co bylo). Na počátku 11. století byl sepsán Nestorův letopis (Pověst dávných let) = nejstarší kronika Rusů; Slovo o pluku Igorově; v polovině 11. století, jak již bylo zmíněno, byl sestaven zákoník "Ruská pravda".

Na počátku 13. století došlo k rozpadu Kyjevské Rusi vpádem Tatarů (Čingischán). Samostatnost si udržel pouze Novgorod na jihu Ruska, a to především díky nepropustnosti tamního lesnatého a bažinatého terénu. Tataři založili na dobytém území svůj stát, který nazývali „Zlatá horda Kipča“ a začali podnikat nájezdy i do dalších území na západ (v roce 1241 ohrožovali i naše země).

Rusko se dostalo pod tatarskou nadvládu, muselo odvádět daně, Tataři jej izolovali od Evropy, což způsobilo ruskou zaostalost. Novgorod se musel bránit také útokům Švédů a řádu Německých rytířů. V roce 1240 porazil Alexandr Něvský Švédy na řece Něvě, v roce 1242 porazil německé rytíře na Čudském jezeře. Novgorod se tedy stal svobodným střediskem, které bylo využíváno západními státy převážně pro obchod s ruským zbožím.

 

V devátém století n.l. osídlili roviny mezi Vislou a Dněprem kmeny Krivičů, Uličů, Drevljanů aj. Rusové měli svou zemi mezi Kyjevem a Tjasmenem. Ve stejné době však do severní Evropy pronikali útočné Normanské kmeny Varjagů, kteří používali obchodní cestu ze své země k Černému moři (do Byzance), na níž ležela opevněná hradiště Kyjev (na jihu) a Novgorod (na severu). Obě města byla postupem času ovládnuta Varjagy - Rurik ovládl Novgorod a Oleg porazil Askolda a Dira, kteří ovládli Kyjev. Oleg podřídil Kyjevu také okolní kmeny, čímž dal vzniknout Kyjevské Rusi. Asi Rurikův syn Igor (tzv. Rurikovská dynastie) uzavřel s Byzancí po několika taženích za výhodných podmínek mír. Jeho centralizační snahy se však nelíbily Drevljanům, kteří jej roku 945 zabili. Po něm vládla jeho manželka Olga, která sjednotila ruské kmeny s centrem v Kyjevě. Varjagové, kteří sem pronikli, se postupem času poslovanštili, zůstalo jim jen jméno Rusové (normanské jméno). Východní Slované se sami nazývali Anlové.

 

Slované pronikali na Balkán již od 6. století. Byzanc tomu nedokázala zabránit. V druhé polovině 7. století sem pronikli kmeny Bulharů (asijští kočovníci turkotatarského původu; vedl je chán Asparuch). Sedm slovanských kmenů se Asparuchovi poddalo na společnou obranu proti Byzanci.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář